28.1.20

Zatím spolu, zatím zdrávi aneb Co se stalo v Číně, zůstane v Číně

Semestr utekl jako voda a my se vracíme domů. Unavení s pár kily čaje, upomínkovými předměty a hlavně zážitky a vzpomínkami, které nám už nikdo nikdy nevezme. Malá bilanční chvilka a několik postřehů.


26.1.20

Jak jsme na jih odtáhli (II. část)

Na páteční den jsme si naplánovali návštěvu čtvrti Xizhou, bašty etnika Bai, kde se nachází muzeum v domě mecenášské rodiny. Dům má půdorys písmene U a jeho koncové strany jsou spojeny zdí, proto se domu říká „tři strany a jedna stěna.“ Lidé z tohoto etnika zbohatli zejména na prodeji a směně výrobků, jelikož město leží na vojenské a obchodní křižovatce mezi Tibetem a Sečuánem a dále cesty vedou třeba do Macaa a Hong Kongu. Čile se zde tak obchodovalo se stříbrem, čajem, lékařskými potřebami nebo porcelánem a město tak bohatlo, stalo se centrem národního kapitalismu. V domě mecenášů se také nachází protiletecký kryt, který plnil funkci během druhé čínsko-japonské války. Útulné pokojíky pro hosty, místnost zasvěcená předkům rodiny, náboženská svatyně či řezbářská díla dokreslovaly příjemnou atmosféru.

25.1.20

Jak jsme na jih odtáhli (I. část)

Sotva jsme se vrátili z naší Velké cesty po městech na sever od nás, už jsme přemítali nad mapou Číny, kam vyrazíme příště. Už v listopadu jsme byli obeznámeni s tím, že výuka skončí první týden v lednu, a tak nám mezi koncem výuky a Čínským novým rokem vznikne více než dvou týdenní mezera, kterou bude nutno zaplnit, jak jinak než výletem!

27.12.19

Oslava Vánoc aneb Jak jsme se přežírali

Konec roku je spojen s magickým obdobím. V našich krajinách začne pršet, mrznout a někdy i sněžit. Přibývají plakáty zvoucí na adventní koncerty, pozvánky na rodinné sešlosti, firemní večírky a třídní srazy. Každá zapálená svíce na adventním věnci nám připomíná, že se jsou Svátky zase o týden blíže. Někdo promýšlí dárky měsíce dopředu, jiný situaci zahraňuje za pět dvanáct. Supermarkety jsou brány útokem, nakupují se zásoby, jako by mělo být do konce roku již zavřeno. Pečeme cukroví, loupeme brambory, smažíme kapra, sháníme stromeček a v případě, že žijeme v zahraničí, sháníme nejlevnější letenky domů. Vše podřizujeme několika klidným dnům, které trávíme s rodinou a lidmi, které bychom třeba v průběhu roku třeba ani neměli šanci potkat. To vše k Vánocům neodmyslitelně patří.


11.12.19

Výprava do Čengdu


Ve středu 27. 8. se naše skupina mladých komsomolců vydala na druhou výpravu do Čengdu, města, které není příliš vzdáleno (jen 500 km), je trochu hezčí a mají tam pandy. Díky neuvěřitelnému pokroku čínských státních drah se do něj dá rychlovlakem dostat už za hodinu a půl po nejnovější trati, která je už asi třetí verzí té původní, po které se kdysi stejná trasa cestovala i přes noc. Ale protože jsme finančně uvědomělí, a navíc jsme toužili po družbě s běžným čínským lidem, cestujícím v obyčejných vlacích, rozhodli jsme se pro o 100 yuanů levnější a dvě a půl hodiny delší jízdu rychlíkem.

2.12.19

Postřehy odjinud

„Studuj, jako kdybys nikdy nemohl dosáhnout dokonalosti, jako kdybys měl strach, že své znalosti ztratíš.“ Konfucius 

20.11.19

Velká cesta (II. část)

V neděli jsme měli na programu Letní palác. Opět rozlehlý areál s mnoha historickými budovami, věžemi, parkem a obrovským jezerem. Jít po památkách v Číně o víkendu se rovná dobrovolnému lynči, ale naštěstí se v tak velkém komplexu lidé rozmělnili a bez větších problémů se zde dalo pohybovat. Sice v davu, ale dalo se. Také se už jsme zvykli, že fotky pořízené s námi se staly cenným suvenýrem. Hned pod věží se s námi fotila jedna holčina a krátce na to využil momentu překvapení gang 70+, kdy se jedna jeho členka na mě vrhla a vtáhla mě do skupiny. Hned na to vtáhly zbylé ženštiny i Terku, a tak vznikla následující fotografie.